Region Boskovicko - Oficiální web

Boskowitz, Benjamin Seeb Wolf ben Samuel ha-levi

Nar. po roce 1746 (ne 1740) v Boskovicích, podle nichž dostal své jméno, jako syn Samuela ha-levi, slavného autora spisu „ Machcít ha-šekel". Oženil se s dcerou váženého rabína Davida Boskowitze a přestěhoval se k němu do Budapešti (Alt Ofen), kde žil jako soukromý učenec do konce roku 1785. Dopisoval si m. j. s rabínem Ezechielem Landuaem. Koncem roku 1785 byl rabínem v Aszódu, 1786-1790 v Prostějově. Asi 1790 se vrátil do Budapešti a roku 1793 byl rabínem v Pešti. 1797-1802 byl rabínem v Balassa-Gyarmat, od 1802 působil v Kolíně v Čechách. Asi 1808 - 1818 žil v Bonyhádu (Maďarsko), kde zemřel 10. sivanu 1818. Napsal řadu spisů, z nichž některé zůstaly v rukopise. Knižně vyšly: „Seder Mišne" (Praha 1820, Jeruzalém1902, 1940,1941), „Haggahot" (Vídeň 1830/1), „Nazmar Esther" (1832), „Šišan Edut" (Paks, 1903/4, „Chilluka de- Rabanan" (Paks, 1903), „Novel" (datum neuvedeno). Nevydány zůstaly talmudské novely a zkoumání otcova díla Machcít ha-šekel. Je pohřben v Boskovicích.

Eisler, Friedrich

Nar. 18 dubna 1883 v Boskovicích, z. 21. října 1936 ve Vídni. Vystudoval lékařství ve Vídni (MUDr. 1907), 1910-1914 pracoval jako asistent na klinice. Od 1920 byl šéflékařem rentgenového ústavu ve Vídni. R. 1924 se habilitoval pro lékařskou rentgenologii na univerzitě ve Vídni. Specializoval se na bádání v oblasti nemocí kostí.

Eisler, Josef  Hermann

Nar. 18. dubna 1835 v Boskovicích, z. 24. února 1890 ve Vídni. Byl zpravodajem hospodářského oddělení vídeňských novin „Neue freie Presse", 1872 - 1890 byl redaktorem hospodářské rubriky. Složil řadu dramatických básní. Byl přítelem rakouského dramatika Franze Grillparzera.

Eisler, Leopold

Nar. 11. února 1825 v Boskovicích, z. 20. černa 1909 v Ivanovicích. Studoval v Boskovicích, u Abrahama Placzka, talmud. Orientální jazyky studoval na Karlově univerzitě v Praze, pokračoval u S. L. Rapoporta tamtéž. Roku 1856 byl rabínem v Ivanovicích, 1892 ve Vyškově. Jeho hlavním dílem je čtyřsvazkový spis „ Beiträge zur rabbinischen Sprache und Altertumskunde" (Vídeň 1872-1890). Kromě toho napsal „Dibre Yehuda ha ahoronim" (různé studie, vyšlo 1909).

Eisler, Max

Nar. 17. března 1881 v Boskovicích, z. 8. prosince 1937 ve Vídni. Byl profesorem v Jihlavě na obchodní nižší reálce, od 1914 byl docentem na vídeňské univerzitě, od 1919 profesorem tamtéž. Badatelsky se věnoval městské výstavbě, staroholandskému umění a umění 19. a 20. století. Podporoval nové umělecké proudy (expresionismus, „Neue Sachlichkeit") i mladé výtvarné umělce. Byl členem sionistické organizace Agudas Jisrael. Napsal mnoho publikací, např.: „Maturareform und Geschichte" (Jihlava 1907 - 1908), „Erziehunswege tur Schönheit" (Jihlava 1909 - 1910), „Oesterreichische Werkkultur" (Sien 1916), „Anleitung zur Betrachtung von Kunstwerken" (Sien 1926), „Geschichte eines Landschafter", „Alt-Delfet (Kultur und Kunst)", „Der alte Rembrandt", „Historischer Atlas des Wiener Stadtbildes", „Das barocke Wien". Zabýval se též dílem Gustava Klimta (1920) a Petra Strnada (1936)

Eysler, Edmund

Nar. 12. března 1874 ve Vídeňském předměstí Ottakring (nikoli v Boskovicích, jak tvrdí Gold), ale měl domovskou příslušnost v Boskovicích, kde se narodil jeho otec Bernard Eisler, který byl původně mistrem v textilní továrně, později prosperujícím obchodníkem. Otec přišel na mizinu, když bylo Edmundovi sedm let. Přesto se Edmund stal žákem vídeňské konzervatoře a začal komponovat nejprve komorní hudbu, klavírní skladby, později opery a balety. Roku 1903 složil první operetu „Bratr Straubinger", která dosáhla téhož roku v Theater am Sien velkého úspěchu (187 repríz). Eysler se brzy stal velkou postavou posledního období vídeňské operety. Složil kolem šedesáti operet kolísavé úrovně. Vedl bohémský život, ve 20. letech se dostal do kritické finanční tísně. Aby sehnal peníze na zaplacení dlužných 160 000 šilinků, složil svou vrcholnou operetu „Zlatá paní mistrová" (1927), která je považována za poslední z plnokrevných vídeňských operet. O posledním období Eyslerova života není zpráv. Přežil druhou světovou válku ve Vídni, kde zemřel 4. října 1949.

Chatam Sofer (vl.jm.) Koše Schreiber)

Nar. 1762 ve Frankfurtu, od 1806 hlavním rabínem v Bratislavě, kde zemřel 1839. V letech 1783-1784 studoval v boskovické ješivě. V letech 1785-1794 byl rabínem v Prostějově. Patřil k hlavním odpůrcům hasky (židovského „osvícenství") a reformy židovského školství. Byl významným spisovatelem, napsal sedm svazků respons, komentáře k talmudu a k Pentateuchu. Podle tradice prý řekl, že na celé Moravě pouze boskovické židovské obci nelze po náboženské stránce nic vytknout.

Knöpfelmacher, Wilhelm

Nar. 25. srpna 1866 v Boskovicích, z. 23. dubna 1938 ve Vídni. Syn rabína z Mikulova. Studoval na univerzitách ve Vídni a Praze lékařství. MUDr. 1891. Byl klinickým lékařem v Vídni, od 1894 asistentem na „Karolinem Kinderspital", od 1901 mimořádným profesorem dětského lékařství na vídeňské univerzitě. Z jeho děl: „Erkrankung der Neugeborenen" (Handbuch der Kinderheilkunde, 1910), „Säuglings- und Kinderpflege" (Handbuch der Krankenpflege, 1917), „Keuchhusten" (Handbuch der Kindrheilkunde, 4. vydání 1931).

Machcít ha-šekel (Samuel Kell ha-levi)

Narodil se 1724 v Kolíně v Čechách. Jeho otec rabi Natan, zámožný obchodník, byl vnukem krakovského rabiho Natana Spiry, autora knihy "Mgalé amukoth" (zemřel asi 1634). Samuel už jako desetiletý udivoval znalostmi talmudu  a bystrým úsudkem. Odešel do Boskovic, zlákán slávou tamní ješivy. Roku 1746 se zde oženil s Elke, dcerou rabbiho Moše, pravnuka slavného moravského zemského rabína Manachena Mendla. Otevřel si zde obchod s vlnou, o nějž pečovala Elkele, zatímco on se plně věnoval studiu talmudu a vedení ješivy v synagóze minor. Jeho nejvýznamnějším spisem je Machcít ha-šekel", komentář k prvnímu dílu čtyřdílného spisu „Šulchan aruch" („Cesta života"). Zemřel 20. března 1806. Pohřben v Boskovicích.

Robb, Theodore K.

Narodil se roku 1937 v Boskovicích jako syn Oskara Kurta Rabinowicz-Kwanika. Emigroval s rodinou před druhou světovou válkou. Stal se profesorem dějin na univerzitě v Princetonu (USA). Specializuje se na evropské dějiny 16. a 17. století. Napsal „Enterprise and Empire" (1967) a spolupracoval na „Action and conviction in Early Modern Europe" (1967)

Robinowicz- Kwasnik, Juda Leib (obč. jménem Juliue Kwasník)

Nar. 30. července 1877 v Sadagora (Bukovina). Vyrůstal u tamního „zázračného" rabína a studoval  Jehudy Leb Landaua, dále v Marmaros Sziget v ješivě Jonteffa Lippe-Jeitelbauma, v Szoplonca a v Samboru u tamních rabínů. Působil v Aspern u Vídně do 1903, v Mariánských Lázních do 1906, pak v Boskovicích roku 1914 vyučoval v židovském prosemináři v Brně. Napsal učebnici hebrejštiny na základě 90 biblických veršů (Boskovice 1910), která byla zavedena na mnoha židovských školách. Vydával časopis na pomoc výuce hebrejštiny „Haivri" a spolupracoval s několika hebrejskými časopisy ve Lvově, Krakově, Varšavě aj. Ještě roku 1922 žil v Boskovicích, Školní 24 (nyní Bílkova 6) jako „kantor a učitel náboženství ve výslužbě.

Rabinowicz-Kwasnik, M. Kurt

Syn předchozího. Narodil se v Boskovicích 21. června 1914, chodil zde do 1. třídy chlapecké školy pod jménem Kvacník. Žije v Jeruzalémě jako univerzitní profesor historie, působí jako expert na srovnávací práco. Přednáší i na evropských univerzitách.

Rabinowicz- Kwasnik, Oskar Kurt

Narodil se v Asper (dnes část Vídně) 13. října 1902 jako syn Judy L. Rabinowicze - Kwasnika. Od roku 1906 žil v Boskovicích, kde maturoval na gymnasiu roku 1922. Studoval na univerzitách v Brně a Praze, později se zabýval ochodem se zlatými a stříbrnými pruty („bullion borker"). Účastnil se sionistického hnutí a po 1933 byl předsedou Čs. výboru pro bojkot nacistického Německa. Po německé okupaci Prahy stěží uprchl do Anglie. Žil převážně v Londýně, kde se podílel na židovském dění jako člen rady Židovské univerzity (Jews´College) a Židovském historické společnosti (Jewish Historical Society). Byl ředitelem Anglo-Federal Banking Corporation (1946-1956). Roku 1956 se usadil v USA, kde působil v Židovském teologickém semináři a v Jewish Publication Society of America. Jeho publikační činnost je velmi bohatá. Roku 1931 mu vyšla stať „Wolf Eibenschitz" v brněnském „Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei" (č.4). V pražském období vydal „Einleitung in die Probleme des rituellen Schlachtens" (1937), otcův spis „Makor Nifrah" (1958). V Anglii napsal „Vladimir Jabotinsky´s Conception of a Nation" (1946), „Fifty Years of Zionism" (1950), „Herzl, a Architect of the Balfour Declaration". Nevydaný rukopis se jmenuje „Arnold Roynbee and the Jews". Spolupracoval na slovníkovém díle „The Jews of Czechoslovakia" (1.díl 1968) a na heslech v Encyclopedia Judaica z dějin Židů v Čechách. Zemřel roku 1969. Svou bohatou knihovnu odkázal Národní a univerzitní knihovně v Jeruzalémě.

Rohan, Erich (původním jménem Gelbkopf)

Nar. 7. dubna 1925 v Boskovicích. Jeho otec Emanuel měl do roku 1929 v Boskovicích menší dílnu na výrobu obuvi. Erich za války byl internován v Terezíně. Po osvobození vystudoval textilní technologii a pracoval jako výzkumník v textilním průmyslu v Brně. V roce 1969 emigroval s rodinou do Spolkové republiky Německo, kde zpočátku pracoval ve svém oboru u firmy Höchst ve Frankfurtu nad Mohanem. Studoval už jako důchodce třináct let na teologické fakultě frankfurtské univerzity Starý zákon a judaistiku. Jako erudovaný biblista působí v oblasti židovsko-křesťanského dialogu, zejména publicistickou a přednáškovou činností v Německu. Několikrát přednášel v České republice (Ježíš z židovského pohledu, Kumránské svitky, Židovství v archeologických nálezech). Ve čtvrtletníku Dialog Evropa XXI (Brno 1995, č.4) publikoval „Některé sociálně-politické aspekty Hebrejské bible".

Spielmann, Maxmilian

Narodil se 3. dubna 1881 v Kroměříži, z. 1970 ve Wiesbadenu. Jeden z mnoha synů Heřmana S., ředitele židovské německé školy v Boskovicích. Vystudoval architekturu ve Vídni. Po vzniku ČSR působil v Praze, kde projektoval významné budovy. Byl členem Komory čs. architektů a členem jejího výboru.

Spielmann, Oskar

Nar. 25. dubna 1901 v Brně, datum a místo smrti neznámé. Byl vnukem Heřmana S. Studoval na univezitě ve Vídni dějiny výtvarných umění, pak Akademii výtvarných umění v Praze čtyři roky ve speciálce prof. Krattnera. Roku 1925 obdržel stipendium na cestu do Itálie. Po studijní cestě v Paříži a jižní Francii odjel do Alžíru, kde se usadil. Roku 1933 byl v Tunisu, roku 1934 v Athénách a Cařihradě. Maloval podobizny, figurální kompozice, ze svého nového působiště v Africe i krajiny. V květnu 1926 vystavoval se Sdružením umělců „Scholle" v Brně několik podobizen. Později vystavoval každoročně v Alžíru, zejména v „Ateliers du Minaret". Franocouzská kritika chválí jeho fantazii a entuziasmus ve vyjadřování, zejména v jeho akvarelových kresbách. Některá díla: „Dívčí portrét" (Moderní galerie Praha), „Sv. Šebestián" (Ministerstvo školství ČR), „Velká kompozice" (MG Brno), „Typ beduina", „Scény z Kasbachu". Další výstavy: 1936 Brno, 1937 Krásná jizba Praha, 1937 Bratislava.

Spielmann, Otto

Nar. 2. května 1885 v Kroměříži, z. 1970 v Brně. Syn Heřmana S. Vystudoval vídeňskou konzervatoř obor zpěv a herectví. Působil v divadlech v Německu (Braunschweig, Magdeburg aj.) i Polsku. Roku 1936 přesídlil z Německa do Brna. Roku 1944 byl transportován do Terezína (manželka nebyla Židovka), odkud se 1945 vrátil.

Springer, Meir Raphael

Nar. v Boskovicích v rodině konfekcionáře. Jako rabín emigroval před nacisty do Anglie. Působil ve významném postavení v záchranném výboru židovské světové organizace Agudas Israel, jehož čestným generálním tajemníkem byl jmenován roku 1982.

Ticho, Abraham Alfred

Nar. 27. října 1883 v Boskovicích. Po maturitě na brněnském gymnasiu vystudoval lékařství na vídeňské univerzitě, kde promoval 2. března 1908. Specializoval se na ofthalmologii. Působil ve Vídni v Rudolfově nemocnici do roku 1912. Téhož roku odešel do Jeruzaléma, aby tam založil oční kliniku. Po 1. světové válce vedl v Jeruzalémě dva roky oční oddělení Rotschildovy nemocnice a zároveň si otevřel soukromou oční kliniku. Zaměřil se na boj proti trachomu, zavedl soustavné preventivní prohlídky na všech jeruzalémských školách. Od 1924 se usadil v domě známém kdysi jako palác Agy Rašída, kde v přízemí byla jeho ordinace, v poschodí byt a ateliér jeho ženy Anny. Zde operoval a léčil až do listopadu 1960, kdy zemřel. Souběžně se svou lékařskou praxí publikoval a přednášel o očním lékařství. Jeho dům byl centrem společenského a kulturního dění. Mezi jeho hosty bývali často Martin Buber a Geršom Šolem. Proslul i jako sběratel židovských svícnů (menor). Jeho sbírka cca 500 kusů je nyní majetkem Izraelského muzea, stejně jako jeho dům, který bezdětní manželé odkázali Jeruzalému.

Ticho, Aharon

Narozen v Boskovicích roku 1883. Vystudoval ve Vídni zemědělství (zemědělské stroje). Roku 1914 jako nadšený sionista odešel do Palestiny, kde vyučoval svému oboru. Brzy se usadil v oblasti Binyaminy, kde začal pěstovat především ovoce. Stal se vzorem pro ostatní farmáře. Byl přední osobností i v politickém životě. K uctění jeho památky zbudovala jeho rodina v Binyamině kulturní centrum s veřejnou knihovnou a přednáškovým sálem, které bylo odevzdáno veřejnosti 19. prosince 1989.

Tichová, Anna

Nar. 27. října 1894 v Brně jako dcera jednoho ze synů boskovického obchodníka Ignáce Cvi Ticho. Od dětství, které prožila ve Vídni, projevovala výrazný výtvarný talent. Od svých dvanácti let studovala nejprve soukromě, od 1909 na Akademii ve Vídni kresbu. Roku 1912 odešla do Jeruzaléma a provdala se za svého bratrance MUDr. Ticho. Svou výtvarnou činnost obnovila až v roce 1917. Ale teprve od roku 1924 začala soustavně umělecky tvořit. Své výtvarné vzdělání si doplnila na studijních cestách v Paříži, Amsterodamu, Londýně a New Yorku. Naposledy pobývala v Evropě roku 1967. Kreslila především krajinu kolem Jeruzaléma, ale s oblibou zachycovala portréty zajímavých postav z jeruzalémských ulic. Její tvorbu ukončila smrt 1. března 1980. Už za svého života si získala mnoho uznání a ocenění. Vystavovala od roku 1930 na četných výstavách v Palestině, Evropě i USA. Je považována za největší malířku Izraele vůbec.

Ungar, Hermann

Narozen 20. dubna 1893 v Boskovicích, zemřel 28. října 1929 v Praze. Pocházel z bohaté a bážené rodiny výrobce likérů, jeho předkem byl Moises Ungar, boskovický vrchní rabín. Po maturitě na gymnasiu v Brně začal studovat v Berlíně hebrejštinu a arabštinu, po roce přešel na práva v Mnichově, studia práv dokončil na Karlově univerzitě v Praze 1918. Za 1. světové války byl na frontě zraněn. Po absolutoriu působil krátce jako koncipient v pražské advokátní kanceláři, pak jako dramaturg divadla v Chebu a bankovní úředník v Praze. Od 1921 byl pracovníkem čs. vyslanectví v Berlíně, od 1928 na ministerstvu zahraničí v Praze. 10. října 1929 odešel z ministerstva, aby se zcela věnoval spisovatelské dráze. Už 28. října zemřel na zanedbaný zánět slepého střeva. Z jeho díla jsou významné povídky, romány a dramata: „Knaben und Mörder" (1920), „Die Verstümmeltern" (1923), „Die Ermordung des Hauptmanns Hanika" (1925), „Die Klasse" (1927), „Der rote General" (1928), „ Die Gartenlaube" (1929), „Colbertsreise"(1930). V rukopise zůstalo drama „Krieg"( asi 1919). Na jeho rodném domě ve Zborovské ulici 11 je pamětní deska od akad. sochaře Bedřicha Čelikovského (1993).

Ungar, Max

Narozen v Boskovicích 5. srpna 1850, z. 1. října 1930 v Brně. Po studiích na vídeňské univerzitě se roku 1879 stal univerzitním asistentem, 1882 soukromým docentem na vídeňské univerzitě pro obor matematiky a fyziky.

Ungar, Michael Thomas

Nar. v Praze 25. října 1923 jako syn spisovatele Hermanna Ungara. Po maturitě na anglickém gymnáziu v Praze (1938) odešel do Londýna. Po pěti letech se stal námořním důstojníkem při cestách vojenských konvojů do Murmanska. Přijal jméno Tom Unwin. V roce 1945 byl pověřen úkolem dopravit německé vědce do Anglie a poté se stal velitelem přístavu Travemünde a později Wilhelmshavenu. Potom pracoval v Africe, kde zprostředkoval pomoc rozvojovým zemím. Byl činný v četných významných funkcích v Tanganjice (po 1961). Poté působil v Turecku, kde po roce 1968 hovořil (plynně česky) s A. Dubčekem. V dalších letech působil na Filipínách, v Nové Guinei, Ugandě, Kambodži a Súdánu. Jeho bratr Alexandr, který se narodil v úmrtním roce Hermanna Ungara, pracuje jako fyzik v továrně Boeing v Seattle.

Wassertrilling, Hermann (židovským jménem Zebi Hirsch ben Nathan)

Narodil se v Boskovicích v první polovině 19. století. Od roku 1850 byl učitelem na židovské ješivě v Osoblaze, později působil jako rabín v Bojanovu u Poznaně. Své práce publikoval ve Vratislavi: ,,Hadrat Elisha" (1857) - epická poema líčící život proroka Eliáše; ,,Nezer Hamudot" (1860) - epická báseň vyprávějící historii Daniela a jeho současníků před návratem Židů z vyhnanství; ,,Mattenat Nahhah´el" (1860, 1868) - sbírka pověstí z talmudu a jeho komentářů ve verších.

Jaroslav Bránský: Židé v Boskovicích, 1999