Region Boskovicko - Oficiální web

Boskovická židovská obec musela mít nepochybně záhy od svého konstituování svůj boží dům, nebo alespoň modlitebnu, tehdy nejspíše dřevěnou. Vzhled této původní, renesanční stavby neznáme, předpokládáme však, že byla situována v dnešní pozici na obvodu městského jádra, za humny domů na náměstí, a že to mohla být jednoduchá, jednolodní budova s rovným trámovým stropem, menších rozměrů, v hodnotě dnešního hlavního sálu. Jak ukazuje zástřizlovský urbář ze 16. století, byla tato nejstarší synagoga v tzv. obecním domě.

Základní hmota současné synagogy maior čili větší pochází z r. 1639, kdy ji pro židovskou obec vybudoval stavitel italského původu Sylvestr Fiota, v té době boskovický měšťan.

S početním nárůstem členů židovské obce koncem 17. stol. však již templ v této velikosti nevyhovoval, proto byl v r. 1698 dvěma místními staviteli podle návrhu židovské obce zcela přebudován a rozšířen v barokním slohu. K severní straně budovy byla přistavěna loď (zaklenutá plochou křížovou klenbou) s galerií pro ženy v patře (zaklenutou valeně s výsečemi), boční stěna na galerii prolomena velkým stlačeným obloukem. K západní stěně templu přistavěna předsíň s hlavním vstupem a rovněž s galerií pro ženy v patře. Hlavní sál byl zaklenut klášterní klenbou, jejíž svorník zdobí znak tehdejšího majitele panství Leopolda z Dietrichsteinu, který zřejmě na pořízení této výstavné a nákladné stavby finančně přispěl. Synagoga tak získala v podstatě výslednou hmotu volně stojící, jednopatrové budovy obdélného půdorysu se strmou sedlovou střechou.

V principu se jedná o dvoupodlažní halovou stavbu obdélného půdorysu se sedlovou střechou, stojící v řadové zástavbě Traplovy ulice. Na východní stěně umístěna schránka na tóru (aron ha-kodeš), v protější západní vede vstup z předsíně, uprostřed sálu stojí vyvýšené řečniště ( bima neboli almemor), kolem dřevěné lavice pro muže, galerie v patře je určena pro ženy. Rozměry hlavního sálu činí 10 x 7,9 m, světlá výška klenby 9,6 m. Synagoga obsahovala celkem 134 mužských, 147 ženských a 72 dětských sedadel.

Strop, stěny sálu i přístaveb byly zdobeny barokní ornamentální freskovou výmalbou s rostlinnými motivy, dělenými do přesně ohraničených polí, s rituálními texty v hebrejštině. Většina maleb je na šedobílém podkladě, květy a listy v barvách bílé, žluté, oranžové, červené a zelené, zvýrazněny černou konturou. Rostlinné ornamenty, zdůrazňující kresebnost, vycházejí z motivů lidového umění.

Synagoga byla v průběhu staletí několikrát upravována. Ve 20. letech 19. století byla vestavěna při zadní stěně sálu empírová, dřevěná tribuna pro ženy na dvojici kamenných sloupů s kanelováním, přístupná schodištěm z mezipatra. Z té doby jsou též další dřevěné prvky vybavení (vstupní dveře do synagogy a hlavního sálu, obložení stěn), ozdobná mříž oddělující galerii od sálu, mříž almemoru, ušlechtilé provlékané mříže v oknech a mosazné lustry. Ve 30. letech 19. stol. byla synagoga- společně tehdy s přestavovaným farním kostelem (1845-1847) a stejným autorem Andreasem Schrothem - stavebně adaptována v módním, gotizujícím, romantickém duchu. Okna hlavního sálu, dosud segmentově zaklenutá, obdržela vzhled vysokých okenních otvorů, ukončených lomenými oblouky, dobově upraven hlavní portál s profilovaným pískovcovým ostěním (a snad tehdy i osazen balkón s ornamentální mříží nad vstupem z blanenské litiny) a v interiéru kamenná architektura aron ha- kodeše s polychromií.

V r. 1892 bylo na východní straně templu zřízeno zvenčí nouzové železné schodiště k ženské galerii. Podle písemných zpráv byla synagoga opět důkladně opravena r. 1908 za tzv. císařského jubilea (tzn. k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I.) - tehdy pravděpodobně osazeny v oknech sálu barevné vitráže a stěny interiéru vymalovány dekorativní historizující malbou.

Konečně v letech 1935-1936 realizována podle návrhu vynikajícího funkcionalistického architekta Arnošta Wiesnera citlivá obnova a výtvarné sjednocení interiéru - stěny vymalovány opět bíle, přitom na dvou místech (na oblouku severní stěny hlavního sálu a na křížení galerií pro ženy v patře v severozápadním rohu) byly odkryty a restaurovány původní barokní malby, těžké lustry doplněny malými reflektory, umístěnými na římse, oddělující klenbu od nosné zdi, opraveny postupně almemor a aron ha- kodeš.

Za okupace sloužila budova jako skladiště nábytku, šatstva a knih, tedy věcí odebraných násilně deportovaným židovským obyvatelům Boskovic, po r. 1945 dále využívána ke skladování, např. v letech 1959-1962 v nájmu n.p. Minerva Boskovice. V r. 1963 přešla synagoga z rukou židovské náboženské obce v Brně do vlastnictví MěstNV Boskovice, aby dále sloužila jako sklad stavebních potřeb. Studii rekonstrukce synagogy s využitím ke kulturně-společenským účelům (koncertní a výstavní síň) zpracoval v roce 1979 arch. J. Czernay, na níž navazovala další studie arch. Kozumplíkové (Stavoprojekt, závod Brno-město 1986), která však investorem požadované provozní zázemí budovy řešila nepřijatelně ztvárněnou přístavbou. V předsíni, v níž se dodnes zachovaly dvě kasičky a kamenná mísa na umývání rukou, byly v úkrytu v zazděném výklenku u schodů v r. 1990 náhodně nalezeny uschované hebrejské liturgické knihy.

V letech 1989-2001 prošla synagoga maior celkovou stavební rekonstrukcí odhadovaným nákladem kolem 12 mil. Kč, nejprve péčí Městského úřadu Boskovice, po restituci v r. 1994 za investování Židovské obce v Brně.  Na postupné obnově se zúčastnila řada firem, závěrečné restaurování vnitřní výmalby provedl akad. Malíř Václav Holoubek. Za značného zájmu veřejnosti byla obnovená synagoga i se stálou muzejní expozicí „ Židovské město v Boskovicích" pojednávající o historii a památkách zdejší židovské komunity slavnostně zpřístupněna dne 23. června 2002.

Synagogu, kulturní památku rejstř. č. 0377, provozuje Muzeum regionu Boskovicka.

V literatuře byla přesto označována za nejstarší boží dům v Boskovicích tzv. synagoga minor (menší), též zvaná staronová škola. Svou formou to vlastně byla součást prostého jednopatrového domku v Traplově ulici č. 7/čp.12a/373, s nevýraznou klasicistní fasádou o čtyřech okenních osách. Samotná modlitebna se nacházela v prostorné klenuté síni, v podstatě ve dvoře a pod úrovní terénu- dolů se sestupovalo po osmi schodech. Synagogální sál o rozměrech 835x525 cm a světlé výšce klenby 330 cm pojal asi 100 lidí. Schránka na tóru byla nezvykle, uprostřed delší strany situována k východu, prostor pro ženy byl v navazující chodbovité místnosti při západní straně, opticky propojen klenutými průhledy ve zdivu (arkádami). Ostatní místnosti přízemí a patra domu sloužily jako studovna a útulek židovských žáků zvaných bachorim, neboť zde působila proslulá škola talmudu - ješíva  se Samuelem ha-levi Kolinem. Od počátku 20. století po úbytku židovských obyvatel sloužila synagoga minor výhradně jako bet ha- midraš (studovna náboženských knih), soustřeďovali se zde také přívrženci ortodoxního pojetí židovského náboženství. Synagoga minor byla v provozu do roku 1942. V polovině 50.let již byla budova v dezolátním stavu a byla zanedlouho nato zdemolována.

V r. 1884 byla zřízena v Boskovicích třetí synagoga, spíše modlitebna, v nadačním domě, který věnoval Nathan Löw- Beer židovské obci k poctě svých rodičů, v Traplově ulici č.12/č.p. 64. Byl to jednopatrový řadový dům o třech okenních osách, architektonicky nevýrazný, s hebrejským nápisem na průčelí. Modlitebna se nalézala v zadní části přízemí, měla rozměry 450x395 cm a světlou výšku klenby 270 cm a byla podle svědectví výjimečně zaklenuta. Byla navštěvována rovněž ortodoxními příslušníky židovské obce. V patře a celém sousedním domě Traplova 10 býval židovský sirotčinec a chudobinec. Po 2. svět. válce sloužil dům k bytovým účelům, načež byl opuštěn, chátral, až byl v r. 1983 zbořen. Z budovy se zachoval nápisový štít, který je uložen v synagoze maior.

Kromě těchto tří synagog měla boskovická židovská obec v dobách svého rozkvětu po roce 1848 k dispozici ještě modlitebnu v budově židovské školy Bílkova 7 a o vysokých svátcích navíc zřizovala pátou modlitebnu židovské školce Pod klášterem č.3/čp. 97.

Jaroslav Klenovský: Židovská čtvrť v Boskovicích, 2004

O. Sixtová, D. Polakovič, A. Pařík: Boskovická synagoga. Průvodce, Židovské muzeum Praha 2002