Region Boskovicko - Oficiální web

Jedním z nejvýznamnějších středisek židovského osídlení na Moravě - vedle Mikulova, Třebíče, Uherského Brodu, Holešova a Prostějova - byly od středověku až do nové doby též Boskovice.

První Židé se zde usídlili poměrně záhy po založení městečka; podstatnou okolností se stala poloha Boskovic jako stanice při dálkových obchodních cestách. Nejstarší písemná zpráva o Židech v Boskovicích se vztahuje již k desetiletí kolem roku 1343), ale další doklady pocházejí až z 1.poloviny 16.století. Zřejmě teprve tehdy zde vznikla rozvinutá židovská obec, která čítala podle zástřizlovského urbáře roku 1589 asi 148 členů ve 25 rodových domech. První úplné sčítání boskovické obce z roku 1727 udává počet Židů 1531 (kromě dalších 147 bydlících jinde), bydlících ve 38 rodových domech, 97 přístavbách a 40 chalupách na parcelách rodových domů. Další růst obyvatelstva byl zastaven vydáním familiantského zákona z roku 1726, který povoloval v Boskovicích pouze 326 židovských rodin. Maximum dosáhla židovská obec až po emancipaci roku 1857, kdy zde žilo 1810 Židů, domovské právo zde mělo 2018 Židů. Za 1. republiky žilo v Boskovicích necelých 400 Židů. Roku 1942 byli odvlečeni spolu se Židy z okolí do koncentračních táborů, z nichž se vrátilo jen asi 20 osob.

Židovská obec se za příznivých okolností zdárně rozvíjela, nejpravděpodobnější datum jejího vzniku je však až v první polovině 16. století. Záhy po jejím konstituování musíme předpokládat existenci hřbitova, synagogy a dalších institucí, nezbytných k chodu pospolitosti. Ve svých právech však byly společensky opovrhovaní Židé vůči ostatnímu obyvatelstvu velmi omezeni a byli předmětem jejich silné nevraživosti- např. z roku 1565 známe nařízení o přísném zákazu prodeje zboží po okolních vesnicích (tzv. hauzírnictví). Obec měla svého vlastního rychtáře (prvně zmíněn roku 1567), jenž podléhal pravomoci městské správy - purkmistra. Dávnou existenci židovské školy připomíná spor roku 1591 mezi Jakobem z Kunštátu a Lazarem z Lipníka o místo rektora v boskovické škole cheder.

Uzavřené židovské město (ghetto), ze kterého se museli odstěhovat nežidovští obyvatelé, vzniklo až po roce 1727. Bylo odděleno dvěma bránami z poloviny 18. století (třetí vznikla po roce 1823) a několika řetězy. Zde stálo asi 100 domů rozdělených na 138 jednotek.

Omezené prostorové možnosti v ghettu vedly k tomu, že boskovická židovská čtvrť se ve své historii stala mnohokrát dějištěm tragédií, které ji poznamenaly: roku 1715-1716 zemřelo při morové epidemii několik stovek Židů a 142 křesťanů (měšťané tehdy dali zatlouct brány do ghetta, aby se nákaza nešířila), z četných požárů je třeba jmenovat ty, které vypukly roku 1696, 1823, 1839, 1870, 1882 a 1906, kdy 22. července došlo ke katastrofálnímu výbuchu hořlavin ve sklepě obchodu Nathana Ultmanna; tehdy zahynulo několik Židů.

Vzhled domů poznamenaly četné požáry, zejména katastrofa 1. května 1823, kdy shořely dvě třetiny obce. Vývoj po deportaci Židů, od roku 1943, způsobil další chátrání a likvidaci domů. Přesto z dnešních 79 domů je dvacet památkově chráněno spolu s dalšími objekty (kašna, masné krámy, brána). Bývalé ghetto je památkově chráněno jako výjimečný urbanistický celek.

Od 15. - 16. stol. se Židé stále více věnovali obchodu a řemeslům, jak dokládají archívní záznamy z té doby, které jmenují v Boskovicích koželuha, ševce, jircháře, mečíře, sklenáře, zlatníka, hrnčíře. K roku 1799 se např. váže záznam, že se Židé dokonce mohli stávat po schválení boskovického magistrátu mistry v tamním řeznickém cechu (žádosti o vstup do cechu kožešnického však byly tehdy zamítnuty).

Uvolnění z těsných středověkých podmínek a předsudků okolního obyvatelstva částečně znamenaly osvícenské snahy z 90. let 18. století a naplno až emancipace roku 1848. Boskovická židovská obec se změnila v politicky samostatné městečko s vlastním starostou, policií a od roku 1863 též hasičským sborem. Ze všech židovských obcí na Moravě měly tehdy pouze boskovická a holešovská obec i samostatný katastr.

Význam židovské obce v Boskovicích vyvrcholil roku 1851, kdy se zdejší rabín A. Plaček stal zemským rabínem na Moravě a byl jím až do smrti 1884.

Boskovičtí Židé se živili zejména obchodem, ale v 19. století se stali zakladateli moderní průmyslové výroby. Zakládali továrny v Boskovicích (Eisler, Czaczkes, Ticho), ale i v dalších obcích (Löw Beer, Popper, Biach). Mnozí boskovičtí židé se proslavili jako vědci (zejména lékaři), talmudisté, spisovatelé, herci či zpěváci.