CS EN DE
Počet přístupů
17/4
Kulturní dům Letovice
Michal Horáček - MEZI NÁMI
17/4 - 19/4
Western park Boskovice
Velikonoce ve Westernovém městečku
18/4
Turbína Boskovice
RAP INJECTION V, Boskovice
18/4
Kořenec, náves
Tradiční pouť
18/4
KINO, OLEŠNICE
TRABANTEM AŽ NA KONEC SVĚTA
18/4
Klub Sklepy
Skarbone 14 (BE)
18/4 - 27/4
Zámek Lysice
Jaro na zámku aneb květiny i z depozitářů
19/4
Velenov
Den Země
19/4 - 2/5
Zámecký skleník
Výstava Libuše Baďurové a Josefa Budiše
19/4
Boskovice, Zámecký skleník
Divadelní představení: Kdopak to zvoní?
19/4
KINO, OLEŠNICE
1PTAČÍ ÚLET
19/4
KINO, OLEŠNICE
PTAČÍ ÚLET
19/4
Klub Sklepy
Mystic India Chill Out Party
19/4
Svitávka
Vítání jara
19/4
Obora
Velikonoční večírek
19/4 - 20/4
Doubravice nad Svitavou
Jarní jarmark
19/4 - 21/4
Suchý, Penzion u Petra
Velikonoční hody
19/4
Fotbalový stadion Boskovice
Fotbalové utkání FC Boskovice - st. žáci
19/4
Fotbalový stadion Boskovice
Fotbalové utkání FC Boskovice - ml. žáci
20/4
Kulturní dům Letovice
Velikonoční zábava
20/4 - 21/4
Boskovice, zámek
Velikonoční prohlídky zámku
22/4
Kino Panorama Boskovice
Přednáška Českomoravské pomezí
22/4
Kulturní dům Letovice
Koncert dechové hudby ASTRA Svitavy
22/4
Mateřské centrum Boskovice
Po stopách velikonočního zajíčka
22/4
Klub Sklepy
Dorcelsius Popsimonova Jessica 93
23/4
Boskovice, Zámecký skleník
Rene Trossman Blues Trio
23/4
Boskovice, Sokolovna
RH faktor, koncert Petra Bende, Boskovice
23/4
Zimní stadion Boskovice
Skola in-line bruslení pro děti
24/4
Restaurace Na Koupališti, Letovice
Jazzový večer - Jam Session
24/4
Mateřské centrum Boskovice
Den Země

O zlém správci

V dobách roboty měla vrchnost na rájeckém zámku svého

správce, aby dohlížel na poddané v dobách její nepřítomnosti.

Tehdy se zde nežilo lidem vůbec dobře. Vrchnost

sama většinu roku pobývala v cizině a správce byl člověk

zlý a hamižný. Nutil lidi do roboty a klidně by z nich kůži sedřel,

kdyby mu to přineslo další zlaťáček.

Při orání, setbě i při sklizni museli lidé od kuropění dlouho do

večera pracovat na panském a správce vyžadoval práci i tehdy,

kdy sama vrchnost dávala poddaným milostivě čas na práci

na vlastních políčkách. Není pak divu, že úroda na panském

bývala bohatá a správci zůstala ve váčku nejedna nepřiznaná

zlatka. Ale na polích a lukách poddaných se toho mnoho neurodilo.

Nezbýval jim už čas starat se o pole a sklízet mohli, až na

panském bylo vše sklizeno.

Častým hostem býval v podzámčí v chalupách hlad a nejedna

pěst zahrozila správci k zámku. Ale co naplat, světská moc patřila

správci, a tak se poddaní spravedlnosti nedočkali a museli trpělivě

snášet všechna jeho příkoří.

Ale ne nadarmo se říká, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

A tak došlo i na správce. Vedl rozmařilý život a ze všeho nejraději

dobře pil a hlavně jedl. Ze samých vybraných pochoutek byl jako

špalek sádla, sotva se kulil. Při chůzi se po pár krocích zadýchával,

do schodů se nechal vynášet. Po panství už ani na koni jezdit

nemohl, ten by ho snad ani neunesl. Proto objížděl panské polnosti

v kočáře, dobře zásoben jídlem a pitím, a z cesty pokřikoval

na lopotící se poddané, nutil je ke spěchu.

Když tak jednou na jaře opět přijel kočár se správcem na pole

u cesty mezi Rájcem a Ráječkem, zrovna zde lidé orali. A jak

hubený koník zápasil s pluhem, vyskočil správce a začal ho bičem

švihat, aby ho popohnal. Když se sedlák, co mu koník patřil,

ohradil, že kůň je starý a že dělá, co může, začal správce tlouct

bičem i muže a křičet. V tu chvíli však správcův brunátný obličej

zmodral a začal lapat po dechu. Pak už jen spadl do brázdy,

kde vypustil duši.

Zaradovali se vesničané, že už bude od správce pokoj a že jim

vrchnost dosadí na zámek jiného, lepšího. Ale ouvej. Z Vídně

přijel nový mladý správce a ten nechtěl o právech, co vrchnost

poddaným kdysi dala, také ani slyšet. Snad si chtěl na sedláckých

hřbetech přilepšit stejně jako jeho předchůdce.

Přišlo další jaro a správce poslal sedláka s o rok starším a ještě

zemdlenějším koněm opět k Ráječku orat pole, že do večera musí

být zoráno. Ve vsi nad tím všichni kroutili hlavou. V noci se

však z Blanska vraceli na rájecký zámek dva vozkové s povozy.

Když přijeli k poli, co se mělo ráno orat a kde loni zlý správce vypustil

duši, v černočerné tmě se koně zastavili a nechtěli jít už

ani o krok dál.

V tu chvíli uslyšeli oba vozkové nářek a pak zase pekelný smích.

Ve světle lucerny, co jeden čert nesl v ruce, spatřili do pluhu

zapřaženého umrlého správce. Jen taktak, že ho poznali. Vyhublý

a zbědovaný, bosý a ve špinavé haleně se snažil pohnout pluhem.

A druhý čert, co za pluhem stál, místo biče tloukl správce řetězem

a pobízel. Vozkové už na nic nečekali, nechali koně koňmi

a utíkali na zámek jako o život. Tam novému správci vypověděli,

co viděli.

Správce jim nechtěl uvěřit, proklínal je, co udělali s koňmi

i povozy, a hned ráno se s nimi vydal k poli. Vozy i koně našli

v pořádku, a když si prohlédli zorané pole, našli v brázdě potrhané

kusy řetězu, kterým čert tloukl správce. Vesničané už

také přišli k poli orat, a když viděli, že je zoráno a vyslechli si novinu,

rázem uvěřili. A uvěřil i nový správce.

Než dopadnout jako předchůdce, rozhodl se, že poddaným

uleví. Tak se i stalo. Od této noci se lidem na rájeckém panství

vedlo lépe a správce se k poddaným choval také úplně jinak.

Kus čertova řetězu z brázdy si nechal odnést na zámek, aby mu

připomínal, že je jen světskou vrchností a že jednou i pro něj přijde

vyšší soud.