CS EN DE
Počet přístupů
23/11
Kostel sv. Pokopa, Letovice
Kytarový koncert Karla Fleischlingera
23/11
Boskovice, Sokolovna
Nájemníci pana Swana
23/11
Boskovice, kino Panorama
Festival Snow Film
25/11
Zámecký skleník Boskovice
Open Mic
25/11
Sál ZUŠ Letovice
Slavnostní žákovský koncert a křest nového klavíru
26/11 - 27/11
Boskovice, Dva dvory, Šmelcovna
Dny adventní vazby
26/11
Kulturní dům Letovice
Kostiantyn Tyshko - klavírní recitál
26/11
Zámecký skleník Boskovice
Koncert jazz-blues Krajíček, Šuranská, Friedl
27/11
Sál ZUŠ Boskovice
Žákovský koncert
28/11
Městská knihovna Letovice
Vánoce začínají v knihovně!
28/11
Boskovice, Sokolovna
Nájemníci pana Swana
29/11
Moravské kartografické centrum, Velké Opatovice
Adventní trhy
29/11
Na návsi, Světlá
Rozsvícení vánočnícho stromu
29/11
Sál záložny, Vanovice
Rozsvícení vánočního stromu
29/11
Doubravice nad Svitavou
Rozsvícení vánočního stromu
29/11
Mikulášká nadílka
29/11
Western park Boskovice
Country bál
30/11
Boskovice, Masarykovo náměstí
Slavnostní rozsvícení vánočního stromu
30/11
Masarykovo náměstí Letovice
Zpívání u vánočního stromu, Letovice
30/11
Před kostelem sv. Jiří, Velké Opatovice
Žehnání adventních věnců a rozsvícení vánočního stromu
30/11
Kostel sv. Jiří, Velké Opatovice
Adventní koncert
30/11
Kulturní dům Cetkovice
Beseda s důchodci
30/11
Doubravice nad Svitavou
5. vánoční jarmark
30/11 - 0/0
NÁMĚSTÍ MÍRU, OLEŠNICE
Adventní trhy
30/11
Zámecký skleník Boskovice
Divadlo MALÉhRY: Sněhová královna
30/11
Valchov, sokolovna
IX. Adventní rukodělná dílna a velký jarmark řemesel

O zlém správci

V dobách roboty měla vrchnost na rájeckém zámku svého

správce, aby dohlížel na poddané v dobách její nepřítomnosti.

Tehdy se zde nežilo lidem vůbec dobře. Vrchnost

sama většinu roku pobývala v cizině a správce byl člověk

zlý a hamižný. Nutil lidi do roboty a klidně by z nich kůži sedřel,

kdyby mu to přineslo další zlaťáček.

Při orání, setbě i při sklizni museli lidé od kuropění dlouho do

večera pracovat na panském a správce vyžadoval práci i tehdy,

kdy sama vrchnost dávala poddaným milostivě čas na práci

na vlastních políčkách. Není pak divu, že úroda na panském

bývala bohatá a správci zůstala ve váčku nejedna nepřiznaná

zlatka. Ale na polích a lukách poddaných se toho mnoho neurodilo.

Nezbýval jim už čas starat se o pole a sklízet mohli, až na

panském bylo vše sklizeno.

Častým hostem býval v podzámčí v chalupách hlad a nejedna

pěst zahrozila správci k zámku. Ale co naplat, světská moc patřila

správci, a tak se poddaní spravedlnosti nedočkali a museli trpělivě

snášet všechna jeho příkoří.

Ale ne nadarmo se říká, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

A tak došlo i na správce. Vedl rozmařilý život a ze všeho nejraději

dobře pil a hlavně jedl. Ze samých vybraných pochoutek byl jako

špalek sádla, sotva se kulil. Při chůzi se po pár krocích zadýchával,

do schodů se nechal vynášet. Po panství už ani na koni jezdit

nemohl, ten by ho snad ani neunesl. Proto objížděl panské polnosti

v kočáře, dobře zásoben jídlem a pitím, a z cesty pokřikoval

na lopotící se poddané, nutil je ke spěchu.

Když tak jednou na jaře opět přijel kočár se správcem na pole

u cesty mezi Rájcem a Ráječkem, zrovna zde lidé orali. A jak

hubený koník zápasil s pluhem, vyskočil správce a začal ho bičem

švihat, aby ho popohnal. Když se sedlák, co mu koník patřil,

ohradil, že kůň je starý a že dělá, co může, začal správce tlouct

bičem i muže a křičet. V tu chvíli však správcův brunátný obličej

zmodral a začal lapat po dechu. Pak už jen spadl do brázdy,

kde vypustil duši.

Zaradovali se vesničané, že už bude od správce pokoj a že jim

vrchnost dosadí na zámek jiného, lepšího. Ale ouvej. Z Vídně

přijel nový mladý správce a ten nechtěl o právech, co vrchnost

poddaným kdysi dala, také ani slyšet. Snad si chtěl na sedláckých

hřbetech přilepšit stejně jako jeho předchůdce.

Přišlo další jaro a správce poslal sedláka s o rok starším a ještě

zemdlenějším koněm opět k Ráječku orat pole, že do večera musí

být zoráno. Ve vsi nad tím všichni kroutili hlavou. V noci se

však z Blanska vraceli na rájecký zámek dva vozkové s povozy.

Když přijeli k poli, co se mělo ráno orat a kde loni zlý správce vypustil

duši, v černočerné tmě se koně zastavili a nechtěli jít už

ani o krok dál.

V tu chvíli uslyšeli oba vozkové nářek a pak zase pekelný smích.

Ve světle lucerny, co jeden čert nesl v ruce, spatřili do pluhu

zapřaženého umrlého správce. Jen taktak, že ho poznali. Vyhublý

a zbědovaný, bosý a ve špinavé haleně se snažil pohnout pluhem.

A druhý čert, co za pluhem stál, místo biče tloukl správce řetězem

a pobízel. Vozkové už na nic nečekali, nechali koně koňmi

a utíkali na zámek jako o život. Tam novému správci vypověděli,

co viděli.

Správce jim nechtěl uvěřit, proklínal je, co udělali s koňmi

i povozy, a hned ráno se s nimi vydal k poli. Vozy i koně našli

v pořádku, a když si prohlédli zorané pole, našli v brázdě potrhané

kusy řetězu, kterým čert tloukl správce. Vesničané už

také přišli k poli orat, a když viděli, že je zoráno a vyslechli si novinu,

rázem uvěřili. A uvěřil i nový správce.

Než dopadnout jako předchůdce, rozhodl se, že poddaným

uleví. Tak se i stalo. Od této noci se lidem na rájeckém panství

vedlo lépe a správce se k poddaným choval také úplně jinak.

Kus čertova řetězu z brázdy si nechal odnést na zámek, aby mu

připomínal, že je jen světskou vrchností a že jednou i pro něj přijde

vyšší soud.