CS EN DE
Počet přístupů
20/9
Kurty TJ Sokol, Velké Opatovice
Perníkový turnaj
20/9
Velké Opatovice - Letovice - Kunštát
Putování přes Halasovo Kunštátsko
20/9
Sraz před MěÚ Letovice, Masarykovo nám. 19
Na kole na hrad Rumberk
20/9 - 12/10
Boskovice, Galerie Otakara Kubína
Slavnostní zahájení výstavy obrazů Štěpána Vrbického s názvem Past (Elkama)
20/9 - 12/10
Boskovice, Galerie Otakara Kubína
Past (Elkama) - zahájení výstavy obrazů Štěpána Vrbického
20/9
Boskovice, Westernové městečko
Country bál
20/9 - 21/9
Agrocentrum Ohrada, Vísky
Víkend steakových specialit
21/9
Sraz před MěÚ Letovice, Masarykovo nám. 19
Pěšky po naučných stezkách
21/9 - 10/10
Galerie Zámeckého skleníku, Boskovice
Vernisáž výstavy Mandala
21/9
Boskovice, kino Panorama
Cestovatelská beseda - Fotograf na cestách, Splněný sen
21/9
Boskovice, kino Panorama
Cestovatelská beseda Jiří Kolbaba - Sedm divů Islandu
23/9
Kulturní dům Letovice
Pohádky o mašinkách
24/9
Boskovice, Zámecký skleník
UP! (CZ, Brno) Jazz/Fusion
24/9
Boskovice, Zámecký skleník
Přednáška na téma Jazz, Boskovice
25/9 - 24/10
Kulturní dům Letovice
Výstava "AKVARELY - TEMPERY" Františka Kořístka
25/9
Boskovice, Masarykovo náměstí
Farmářské trhy
26/9
Kulturní dům, Vanovice
Předpouťová zábava
26/9
Sál ZUŠ Letovice
Luboš Soukup Quartet - koncert jazz
26/9 - 28/9
Boskovice,Western park
Setkání motorek Harley Davidson a spřízněných strojů
27/9
Boskovice
Pohár Drahanské vrchoviny 2014
27/9
Malá scéna stálého kina, Velké Opatovice
Kdopak to zvoní?
27/9
Místní hřiště, Uhřice
Hasičská soutěž
27/9
Babolky
14. ročník oslav Baboleckých lip svobody
27/9 - 28/9
Obec Vísky
Vísecká pouť

O zlém správci

V dobách roboty měla vrchnost na rájeckém zámku svého

správce, aby dohlížel na poddané v dobách její nepřítomnosti.

Tehdy se zde nežilo lidem vůbec dobře. Vrchnost

sama většinu roku pobývala v cizině a správce byl člověk

zlý a hamižný. Nutil lidi do roboty a klidně by z nich kůži sedřel,

kdyby mu to přineslo další zlaťáček.

Při orání, setbě i při sklizni museli lidé od kuropění dlouho do

večera pracovat na panském a správce vyžadoval práci i tehdy,

kdy sama vrchnost dávala poddaným milostivě čas na práci

na vlastních políčkách. Není pak divu, že úroda na panském

bývala bohatá a správci zůstala ve váčku nejedna nepřiznaná

zlatka. Ale na polích a lukách poddaných se toho mnoho neurodilo.

Nezbýval jim už čas starat se o pole a sklízet mohli, až na

panském bylo vše sklizeno.

Častým hostem býval v podzámčí v chalupách hlad a nejedna

pěst zahrozila správci k zámku. Ale co naplat, světská moc patřila

správci, a tak se poddaní spravedlnosti nedočkali a museli trpělivě

snášet všechna jeho příkoří.

Ale ne nadarmo se říká, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

A tak došlo i na správce. Vedl rozmařilý život a ze všeho nejraději

dobře pil a hlavně jedl. Ze samých vybraných pochoutek byl jako

špalek sádla, sotva se kulil. Při chůzi se po pár krocích zadýchával,

do schodů se nechal vynášet. Po panství už ani na koni jezdit

nemohl, ten by ho snad ani neunesl. Proto objížděl panské polnosti

v kočáře, dobře zásoben jídlem a pitím, a z cesty pokřikoval

na lopotící se poddané, nutil je ke spěchu.

Když tak jednou na jaře opět přijel kočár se správcem na pole

u cesty mezi Rájcem a Ráječkem, zrovna zde lidé orali. A jak

hubený koník zápasil s pluhem, vyskočil správce a začal ho bičem

švihat, aby ho popohnal. Když se sedlák, co mu koník patřil,

ohradil, že kůň je starý a že dělá, co může, začal správce tlouct

bičem i muže a křičet. V tu chvíli však správcův brunátný obličej

zmodral a začal lapat po dechu. Pak už jen spadl do brázdy,

kde vypustil duši.

Zaradovali se vesničané, že už bude od správce pokoj a že jim

vrchnost dosadí na zámek jiného, lepšího. Ale ouvej. Z Vídně

přijel nový mladý správce a ten nechtěl o právech, co vrchnost

poddaným kdysi dala, také ani slyšet. Snad si chtěl na sedláckých

hřbetech přilepšit stejně jako jeho předchůdce.

Přišlo další jaro a správce poslal sedláka s o rok starším a ještě

zemdlenějším koněm opět k Ráječku orat pole, že do večera musí

být zoráno. Ve vsi nad tím všichni kroutili hlavou. V noci se

však z Blanska vraceli na rájecký zámek dva vozkové s povozy.

Když přijeli k poli, co se mělo ráno orat a kde loni zlý správce vypustil

duši, v černočerné tmě se koně zastavili a nechtěli jít už

ani o krok dál.

V tu chvíli uslyšeli oba vozkové nářek a pak zase pekelný smích.

Ve světle lucerny, co jeden čert nesl v ruce, spatřili do pluhu

zapřaženého umrlého správce. Jen taktak, že ho poznali. Vyhublý

a zbědovaný, bosý a ve špinavé haleně se snažil pohnout pluhem.

A druhý čert, co za pluhem stál, místo biče tloukl správce řetězem

a pobízel. Vozkové už na nic nečekali, nechali koně koňmi

a utíkali na zámek jako o život. Tam novému správci vypověděli,

co viděli.

Správce jim nechtěl uvěřit, proklínal je, co udělali s koňmi

i povozy, a hned ráno se s nimi vydal k poli. Vozy i koně našli

v pořádku, a když si prohlédli zorané pole, našli v brázdě potrhané

kusy řetězu, kterým čert tloukl správce. Vesničané už

také přišli k poli orat, a když viděli, že je zoráno a vyslechli si novinu,

rázem uvěřili. A uvěřil i nový správce.

Než dopadnout jako předchůdce, rozhodl se, že poddaným

uleví. Tak se i stalo. Od této noci se lidem na rájeckém panství

vedlo lépe a správce se k poddaným choval také úplně jinak.

Kus čertova řetězu z brázdy si nechal odnést na zámek, aby mu

připomínal, že je jen světskou vrchností a že jednou i pro něj přijde

vyšší soud.